Jak Praha tuneluje český stát.

AC Sparta Praha má přijít o lukrativní pozemky na Letné, na nichž stojí její fotbalový stadion. Český stát se jich domáhá. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových kvůli tomu v červnu podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Parcely v roce 2002 prodala Spartě bývalá předsedkyně výkonného výboru Pozemkového fondu Jiřina Böhmová. Pozemky byly prodány za symbolickou cenu.  

Jako vlastník pozemků pod fotbalovým stadionem je uváděna firma ACS Properties. Stanovisko Sparty se v této věci nemění: Jsme vlastníkem pozemků na základě platných smluv. V katastru jsme uvedeni jako jejich vlastník. Obvodní soud pro Prahu 7 zatím jednání ve věci tohoto sporu nenařídil. Klub se vrácení pozemků zatím neobává. 

Böhmová podle rozsudku ještě jako úřednice ministerstva financí před deseti lety podepsala smlouvu o prodeji pozemků pod stadionem Sparty za desetinu skutečné ceny. Sumu tehdy vyčíslil odhad, který si nechal udělat tehdejší prezident Sparty Vlastimil Košťál. Podle současného přibližného znaleckého posudku měly parcely tehdy hodnotu nikoli 20 milionů Kč, ale 198 milionů Kč. O tom, jaká je skutečná hodnota pozemků napovídá úvěr Sparty od J&T Banky, která pozemky ocenila částkou 450 milionů Kč. Přitom finanční skupina J&T je většinovým vlastníkem fotbalové Sparty.

Obvodní soud pro Prahu 1 uložil Böhmové desetiměsíční trest vězení s podmíněným odkladem 20 měsíců. Zároveň jí uložil povinnost uhradit škodu 178 milionů korun. Městský soud loni potvrdil pouze podmínku a s nárokem na náhradu škody odkázal stát na civilní řízení. Böhmová před nedávnem podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Bioenergie je správný směr, říká Berlakovich.

Rakouský ministr zemědělství Nikolaus Berlakovich (51) a burgenlandská vinařka (3 ha) Jutta Ambrositsch (38) se v besedě v podstatě shodli v pohledu na zemědělství a vztah lidí k žívotnímu prostředí.

Ministr Berlachovich vychází z křesťanského pohledu na svět. Řekl, že lidé mají Zemi jenom propůjčenou, jsou tedy povinní ji předat nezničenou dalším generacím. Člověk si však podmanil zvířata a nebere ohled na to, že jsou to živí tvorové, kteří ve stísněných podmínkách chovu trpí stejně jako lidé. Vztah ke zvířatům je vizitkou státu. Rakousko zrušilo klece pro slepice už v roce 2009, EU na jejich zrušení stanovila rok 2012, ale jak je známo v některých zemích se ještě nic nezměnilo. Tyto země mají pořád menší náklady na výrobu vajec, takže volný trh prakticky ztrácí smysl.

Jutta Ambrositsch jako vegetariánka kritizuje zacházení se zvířaty. Má zkušenosti z vesnice, ve které žije. Některá zvířata jsou celý život zavřena ve tmě nebo v těsných klecích. Když je chovatel chce z klece vytáhnout, použije ostré kovové háčky. Chtěla by, aby lidé změnili stravovací návyky. Jíst maso pětkrát denně je nejen nezdravé a nepřirozené, ale také škodlivé pro přírodu. Ambrositsch kritizovala městské vinařství, velké městské společnosti, které skupují půdu, takže pro drobné vinaře je jí nedostatek.

Spotřebitel rozhoduje o trhu, tvrdí Berlakovich. Před léty byl velký povyk, zákazníci byli nespokojeni s mlékem v plastových obalech, chtěli opět skleněné lahve. Rakouské mlékárny se za velkých nákladů vrátily k skleněným lahví - lidé jim však už odvykli, nekupovali je, dávali přednost plastovým.

V důsledku zpráv o dioxinu ve vejcích a po zjištění různých imitací v zahraničních potravinách Rakušané donutili potravinářský průmysl a obchod k přednostnímu odběru rakouské zemědělské produkce. Například jídla z rakouského McDonaldu jsou vyrobena pouze z rakouských vajec.

Berlakovich podporuje výrobu biopaliv, považuje fámy o nedostatku potravin za hloupost. Vypouštějí je zřejmě majitelé ropných společností, jimž se jedná o zisk. Povinnost do roku 2020 vyrábět 10 procent energie z alternativních zdrojů je podle něho správná. V případě Rakouska dojde jen k optimálnímu využití půdy a produkce. (F.N.)

Podle Kalouska jen vysoké daně zkrotí nespokojence.

Mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob „tvrdí“ Kalouskovu muziku, když říká, že: „Kompenzovat nepřímými daněmi ceny ropy je ekonomický nesmysl.  Navíc státy EU se v roce 2005 zavázaly, že to dělat nebudou!“

Exministr V. Bárta (VV) totiž navrhuje, aby se například cena nafty snížila o dvě koruny na litr. Stát by si při této změně přilepšil o 2-3 miliardy ročně. Stejného efektu by se dostalo i v případě benzinu.  Po snížení ceny pohonných hmot by v ČR tankovali zahraniční dopravci. Příkladem je Polsko, které na nízkých cenách pohonných hmot, a také potravin a dalšího zboží, slušně vydělává.

Pan mluvčí MF mnoho rozumu asi nepobral, když tvrdí takovou nehoráznost. Je to podobné s vyjádřením premiéra Nečase o rozumové debilitě těch, co neuznávají zvýšení DPH na 15, resp. 21 %! A tak po dosavadních opatřeních vlády, či samotného Kalouska, Nečase, Hegera nebo Drábka, kdy místo pozitivních čísel ve státním rozpočtu jdou čísla za poslední půl rok do hodnot negativních.

Není pochyb o tom, že odbornost jednoho nebo druhého, resp. (až na jednu, dvě výjimky) všech členů vlády je velmi problematická. Spolu s neexistující odpovědností a arogancí to má za následek (slovy premiéra) debilní myšlení včetně výsledků a efektů všeho, co zatím tato vláda vyprodukovala.

Ovšem v případě myšlení ministra Kalouska je tato „omezenost“ na hranici sabotáže, protože z jeho strany jde o osobní nesouhlas s regulací výdajů, které z velké části podlamují nebo zhoršují ekonomické výsledky státu, v praxi to má za následek menší příjem do státního rozpočtu. V takovém počínání je zcela zřejmé, že zájmy státu (což je více než 10 milionů lidí) musejí ustoupit zájmům vládní koalice, jíž se mimo ekonomického zisku osobního a stranického jedná hlavně o upevnění moci a o to pomstit se nikoli opozici, ale nespokojeným občanům, kterým se nelíbí rozkrádání státního majetku a plýtvání penězi, jež občané státu odvádějí. (Jiří Krž, 28.8.2012)

Roste cena vepřového masa.

Český rozhlas v těchto dnech šíří zprávu o blížicím razantním zvyšování ceny vepřového masa. Aby poplašné zprávě dodal patřičnou váhu, přizval si tzv. zemědělského analytika Petra Havla.

Havel uvedl, že hlavním důvodem zdražování je letošní nízká úroda obilí v Německu, které je největším výrobcem vepřového masa v EU a největším dovozcem vepřového do České republiky, kde údajně je stav prasat nejmenší od roku 1921. Na zdražování se prý podílí i růst cen dalších surovin, které se dávají do krmných směsí. Rovněž cena energií potřebných k výrobě krmiv, včetně pohonných hmot, se zvýšila. Podobně jako Havel by jistě odpověděl ministr zemědělství, prezident Agrární komory a kterýkoli další agrární boss. Předpovídání špatné budoucnosti se stalo už národním sportem českých novinářů, tak jako předpovídání špatného počasí pro meteorology. Pesimistická předpověď je vždy pravděpodobnější, a pokud se nesplní, málokdo se na prognostiky bude zlobit.

S vlivem nižší úrody v Německu by se mělo v mediích operovat opatrněji. Pokles není tak výrazný, týká se jen některých oblastí. Letošní sklizeň nezpůsobí prakticky žádný nedostatek krmiv v Německu, Francii ani ve většině západoevropských zemích. Zvýšená cena obilí je způsobena suchem v USA a některých dalších částech světa, kde chamtivá velkovýroba opustila tradiční zemědělské plodiny a vrhla se na výrobu energetických surovin. Jedná se však hlavně o trik zpracovatelů a obchodu, kteří neopomenenou využít jakýkoli důvod ke zvýšení cen. Podle některých expertů v Německu i v EU důvody k neúměrnému zvyšování cen obilí, krmiv a živočišných produktů nejsou. Hlavní slovo bude však mít spotřebitel, jestli zdražené maso bude kupovat.

Učitele netěší nejistota.

Blíží se nový školní rok a učitelé, kteří přežili další nudná školení, zpackané státní experimenty a různá  testování, se na další školní rok mimořádně netěší. Mají strach o živobytí. Strach z osekaných výplat či propouštění. Strach z výsledků různých testů a jejich dopadů na budoucnost jejich školy. Strach z arogantních ředitelů, inspektorů, nekritických rodičů a nevychovaných dětí. Strach vyčerpává, ubíjí a posléze vyvolává apatii.

Prostřednictvím učitelů společnost rozhoduje o své budoucnosti. Současné děti budou později tvořit její charakter. Bohužel učitelé se opět stávají vykonavateli vůle politiků. Bylo to už za komunistů - v některých školách i dříve - dnes, kdy je možné i učitele vyhodit bez udání důvodu, to přímo řve.

Je na pováženou, že vzdělaní lidé jako učitelé sebou nechají, výměnou za žvanec, manipulovat takovým způsobem, který potlačuje jejich myšlení i cítění, jejich svobodu. Provoz škol a platy učitelů přitom nejsou zajišťovány penězi z kapes politiků a ministerských úředníků, ale z kapes běžných občanů.  Přesto si politici osobují právo zasahovat do práce učitelů. Dnes problematice vzdělávání nerozumí ani mnozí pedagogičtí akademici, natož postpubertální úředníci ministerstva, kteří se mění po každých volbách a po každé výměně ministra či náměstků. 

Učitelé, nikoli politici, by měli mít  právo rozhodovat, jestli tato země bude patřit inteligentním a poctivě pracujícím lidem s pevnými morálními zásadami, nebo zde vyrostou sorty vzdělanců, na politicích závislých, kteří využili možnost vydělávat bez práce. Odpovědnost učitelů za stav této společnosti a budoucího světa je mnohem větší, než si oni sami uvědomují a než jim společnost přiznává. (J.Krž, 24.8.2012)

Polští zemědělci méně používají domácí traktory Ursus.

32,5 procenta polských zemědělců používá traktor polské výroby Ursus. Není to už značka, která v polském zemědělství měla převahu, místo ní se do čela dostaly traktory John Deere, které požívá 39.4 dotázaných zemědělců.

Záleží na velikosti zemědělského podniku. Ve skupině do 300 ha je Ursus ve 43 procentech závodů. U 51 procent podniků nad 1000 ha je používán traktor John Deere, u 22 procent traktory New Holland, u 18,5 procenta traktory Case, u 12,5 procenta traktory Zetor.

Divočáci jsou příliš chytří, myslivci jsou na ně krátcí.

Divoká prasata v současnosti patří k nejhoršům škůdcům v zemědělství. Škodí bez ohledu na státní hranice. Zvlášť nešťastní jsou sedláci v sousedním Rakousku, kteří nehospodaří na velkých lánech.

"Když přijde pětadvacetihlavé stádo na tříhektarové pole kukuřice, je za jednu noc třetina úrody sklizena," říká jeden sedlák v Etzmanndorfu. "Divočáci se už naučili překonávat ploty, umí podlézat i elektrické ohradníky a dokážou se do porostu dostat téměř před očima myslivců. Pohybují se tiše, neškodí na okrajích polí, kde čekají myslivci, ale uprostřed."

Myslivci jsou obviňováni z toho, že prasata neplaší. Rovněž sucho prý je na straně prasat, protože divočáci na suché půdě nespojí elektrický ohradník s uzeměním. "Škody samozřejmě sedlákům uhradíme," říkají rakouští myslivci.

Slovensko asi omezí pěstování řepky.

Letošní nedostatek vodních srážek se na úrodě řepky výrazně projevil i v úrodných slovenských nížinách. Přestože sucho postihlo i další evropské země a také USA, nějaké drastické zvýšení cen olejů a tuků se neočekává, protože klíčoví evropští producenti v Německu a ve Francii mají dobrou úrodu. Řepka je ovšem ve vleku obilnin, a tak její cena je jimi ovlivňována.

Slovenští zemědělci nyní řeší otázku sít, nebo nesít řepku? Po letošní zimě jí třetinu zaorali a tu, kterou na jižním Slovensku nechali, dala výnos 1 až 1,5 tuny. Dalším důvodem k vypuštění řepky z osevního postupu je současné tropické vedro a nedostatek vláhy ke klíčení. 

Protože se v posledních letech situace s nedostatkem vody opakuje, a lepší to v nejbližších letech zřejmě nebude, doporučují odborníci pěstovat řepku pouze ve vyšších vlhčích oblastech (objevují tedy objevené z dob plánovaného zemědělství). 

ČR nejvíc poškodil euroskepticizmus.

 Po prezidentských volbách se snad z Hradu už konečně přestane šířit euroskepticismus. Skeptik má  psychologickou výhodu, protože na jeho straně je automaticky spousta neuvažujících lidí, kteří skepsi mají už v krvi.

Čeští euroskeptici jsou obzvlášť destruktivní a mají prazvláštní radost z každého nezdaru nebo jen náznaku toho, že by se věci mohly zvrhnout v krizi a rozpad. Jestli o něčem přemýšlejí, pak jsou to klacky, které by se daly házet Evropské unii pod nohy. Evropská unie mezitím pomalu sbírá síly k velkému strategickému rozhodutí, že se hodlá dál rozvíjet jako federace. Frekvence takovýchto úvah je stále vyšší.

Všem, kterým na budoucnosti Evropy záleží, je stále jasnější, že jiná cesta není. Krok, který zakladatelé Evropy před půl stoletím udělali, uspěl, protože v  sobě myšlenku směřování k federaci obsahoval. U nás musíme ještě čekat, protože současná  politická elita je morálně nahnilá. Je zaměstnaná zoufalou sebezáchovnou snahou zakrýt už hodně dlouhou časovou řadu svých korupčních aktivit. Na tvořivé přemýšlení o naší budoucnosti v Evropě nemá schopnost. Nezbývá než čekat, až v ČR své místo v nejvyšších institucích zaujme právo, což se může stát už po Klausovu odchodu z Hradu. (J. Krž, 20.8.2011)

Kdo nespěchal, sklízí za sucha.

Velkovýroba už má po žních a využívá suchého počasí k setí řepky, někteří hobby-zemědělci si počkali, až bude zrno pěkně vyschlé. A letos jim to vyšlo. Na malých plochách se uplatní i starší malé kombajny, například Claas Columbus z roku 1969.