Podle Evropské komise má EU „kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu“. Unie má být přeměněna „na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů“.
Komise předpokládá přijetí souboru „hluboce transformativních politik“. Je prý třeba „změnit politiky v oblasti dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu, výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení“. Veškeré činnosti a politiky EU budou muset přispívat k cílům Zeleného údělu.
Mezi konkrétními zamýšlenými opatřeními a dílčími cíli figuruje mimo jiné:
právní předpis EU („právní rámec pro klima“), který závazně zakotví cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050;
zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 z dosavadních 40% ve srovnání s rokem 1990 na nejméně 50 % a směrem k 55 %;
zajištění „účinného stanovení ceny uhlíku“ prostřednictvím daní (ty prý „vysílají správné cenové signály a poskytují vhodné pobídky pro udržitelné chování výrobců, uživatelů a spotřebitelů“), kompenzačních opatření na hranicích (uhlíková cla) apod.;
přesměrování energetiky převážně na obnovitelné zdroje, zatímco má dojít k rychlému vyřazení uhlí a k dekarbonizaci plynu;
nová průmyslová strategie, která by měla průmysl plně mobilizovat k dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství;
vysoké požadavky na energetickou účinnost u výstavby a renovace budov; konstrukční řešení nových i renovovaných budov má být „ve všech fázích v souladu s potřebami oběhového hospodářství“;
snížení emisí z dopravy o 90 % v horizontu roku 2050; prioritou má být přesun významné části vnitrozemské silniční nákladní přepravy (75%) na železnici a vodní cesty; cena dopravy prý „musí odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví“;
zahájení (od roku 2025) přechodu automobilového průmyslu na výrobu vozidel s nulovými emisemi, což má být zajištěno pomocí elektromobilů a „udržitelných alternativních paliv“;
strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, která by měla ve prospěch boje proti změnám klimatu zapřáhnout sektor zemědělství a rybolovu; mj. by měla zajistit „udržitelnou“ výrobu „nízkouhlíkových“ potravin a měla by též zahrnovat „opatření, která spotřebitelům pomohou stravovat se zdravým a udržitelným způsobem a snižovat plýtvání potravinami“
Podle Komise jsou pro Zelený úděl nezbytné „masivní veřejné investice a zvýšené úsilí o nasměrování soukromého kapitálu do opatření v oblasti klimatu a životního prostředí“. V rámci budoucího víceletého finančního rámce by mělo přispívat na boj proti změnám klimatu 25% výdajů. Podle právě představeného návrhu investičního plánu pro Zelený úděl, by EU a její členské státy měly mobilizovat pro transformaci v následujícím desetiletí nejméně 1 bilion eur (tj. přes 25 biliónů Kč). Přibližně polovina této částky (503 mld. eur) má pocházet z rozpočtu EU, zbytek by měly pokrýt příspěvky členských států, soukromé investice a prostředky z programu InvestEU a od Evropské investiční banky. Součástí plánu by měl být Mechanismus pro spravedlivou transformaci, disponující pro období 2021–2027 částkou 100 miliard eur, který má pomoci regionům a odvětvím nejvíce zasaženým transformací.
Komise dále předpokládá, že pro transformaci bude nezbytná „ekologizace vnitrostátních rozpočtů“. Komise bude „spolupracovat“ s členskými státy na tom, aby kontrolovaly a porovnávaly postupy při ekologickém sestavování rozpočtu. „Díky tomu bude snazší posoudit, do jaké míry roční rozpočty a střednědobé fiskální plány zohledňují environmentální aspekty a rizika, a poučit se z osvědčených postupů.“
Aby byl Zelený úděl úspěšný, je podle Komise naprosto nezbytné „zapojení a angažovanost veřejnosti a všech zúčastněných stran“. Za tímto účelem míní představit „evropský klimatický pakt“, který by měl aktivizovat občany, města, regiony a další aktéry pro boj proti změnám klimatu. Dále vidí jako významnou roli školství, neboť „[š]koly, vzdělávací instituce a vysoké školy mají dobré předpoklady pro to, aby zapojily žáky, rodiče a širší komunitu do změn, které jsou pro úspěšnou transformaci nezbytné“.
Žádné komentáře:
Okomentovat